je nedílnou a velmi důležitou součástí připraveného prostředí. Má být příkladem a oporou pro každé dítě v radosti z učení, ale i starosti, když se zrovna něco nedaří, tak jak život ve školce probíhá.

„Pedagožka se musí stát něčím větším, ne jen kamarádem jako v některých moderních školách. Pedagožka a dítě nestojí na stejné úrovni. Ve třídě je dostatek dětí, aniž by se sama pedagožka stávala dítětem. Děti nepotřebují další dítě, potřebují důstojnou, zralou osobnost. Děti musejí pedagožku obdivovat kvůli její péči. Když nemají autoritu, pak nemají žádné vedení. Děti potřebují tuto podporu. Montessori nabízí dítěti svobodu vybrat si práci a soustředit se na předmět zájmu a zároveň být poslušný učiteli. Dítě zprvu není schopné skutečné poslušnosti, ale pokud se samo najde ve své milované a dobrovolně vybrané práci, tak se uvolní jeho pohled. Potom uvidí pedagoga, ctí ho a je připravené poslouchat. Poslušnost ovšem vyžaduje poslouchání. A toto poslouchání si dítě musí teprve nacvičit…“ (Helene Helming)