Ve věku 6–12 let opouští svou vládu nad člověkem
absorbující mysl, která panovala od 0 do 6 let a své
vlády se ujímá zdůvodňující mysl. Zásadní otázkou je
JAK? PROČ?
Co je ale nejdůležitější? Asi tomu neuvěříte! Neodpovědět! Vlastně
odpovědět, ale jen TAK AKORÁT, aby byl člověk inspirován, zvědav a BÁDAL
a hlavně našel vlastní odpovědi! :)
Nechte mi právo mých vlastních omylů a možnost zvolit, co mám rád. Mít vlastní cestu, ne tu vámi vyšlapanou, na které bych ztratil vlastní tvář.
Cílem období 6–12 let je vytvoření morálního řádu, mentálního pořádku. Člověk si v tomto věku dává do souvislostí nabyté jednotlivé poznatky ze svého života. Má potenciál pochopit v souvislostech přírodní i člověkem vytvořené zákonitosti světa a vesmíru. Ale jen tehdy, když ho necháme objevovat, myslet, když má dobré základy, na kterých může stavět.
Děti se učí ve věkově heterogenní třídě ve věku od 6 do 12 let. Ve třídě je 25 – 30 dětí. Vzájemně si pomáhají, mají možnost přirozeně prožívat různé role. Děti můžou dle svých schopností a zájmů přesáhnout osnovy ročníku dané v běžných školách, nejsou omezeny ani jedničkami, ani pětkami.
Učitel je v blízkém vztahu s dětmi, výuku přizpůsobuje individuálním potřebám dětí.
Vzdělávání probíhá převážně v menších
skupinkách, ve skupině všech dětí, ale také prostřednictvím
individuálních lekcí v případě nutnosti, formou praktických ukázek krok
za krokem. Výuka je protkána pokusy, často vyústí
v projekty iniciované dětmi, jak jsou inspirovány
lekcemi.
Montessori kurikulum využívá charakteristik věku 6–12
let, zejmnéna představivosti, lekce jsou
prezentovány od konkrétních ukázek až ke zvládnutí úplné abstrakce.
Rozvíjí se abstraktní myšlení na konkrétních
základech.
Část výuky každého dne probíhá venku, pozorováním přírody, prací na záhonech, pozorováním života kolem nás, zkoumáním přírody, objevy.
Základem Montessori vzdělávání ve věku 6–12 let je
5 velkých příběhů, které dětem otevírají
souvislosti celého vesmíru, světa, živé a neživé
přírody. Příběhy reagují na vývojové potřeby dětí této
věkové skupiny: rozvíjí se fantazie, abstraktní myšlení, schopnost
spolupráce a týmové práce, schopnost rozpoznávat dobro a zlo, dobré
mravy.
Velké příběhy jsou dětem prezentovány během prvních 6 – 12 týdnů
ve škole. Jejich cílem je inspirovat studenty k dalšímu průzkumu a
studiu.
Na základě poslechu příběhů a prezentace pokusů děti přichází na souvislosti a vztahy na Zemi a ve Vesmíru. Cílem učitele je předat dětem příběhem jen tolik, aby vzbudil zvědavost a zájem dětí k dalšímu studiu.
Velké příběhy
ZDE
Příběh o Zemi ZDE
Ráno se sejdeme mezi 7.30 a 7.45, povykládáme,
zasmějeme se spolu…
Někteří hned po příchodu usedají k práci s jasnou představou. Všichni
ale začínají pracovat v 8 hodin, kdy začíná Montessori pracovní
cyklus, který trvá 4 hodiny. Během této doby nás nikdo
nevyrušuje z práce, což je moc fajn. Máme čas i na delší projekty,
pokusy, větší práci s pomůckami. Zuzka dává lekce většinou skupince
dětí, ale někdy i třeba jednomu a někdy taky všem, ale to snad jen když
nám vykládají Příběhy. Máme čas si odpočinout, dát si svačinu,
porozhlédnout se a inspirovat od ostatních.
Nikdy se nescházíme ráno na elipse, to je proti zásadám Montessori, hodně
to ruší nápady, které máme v hlavě. Elipsa, jak jsme tomu říkali ve
školce, kde opravdu byla na koberci – nyní tedy komunitní kruh – je
svoláván jen tehdy, když chceme něco probrat, kdokoliv z nás, nejen
dospělí, to se mi líbí. Ale taky když si chceme zahrát společně hru,
nebo má někdo prezentaci, nebo někdo slaví narozeniny, nebo si chceme
zazpívat a tak. Prostě to napíše na tabulku – čas a téma a sejdeme
se.
Ve 12.00 odcházíme ven. Chodíme skoro každý den, to je
super! Máme to moc rádi. Běháme, hrajeme hry, objevujeme a zkoumáme
přírodu, stavíme domečky, sněhuláky, bobujeme, nebo jdeme do parku, no
prostě je to báječné být každý den s kamarády venku. Pokud se
nehýbeme, tak má Zuzka pořád proslovy o zvýšení tepové frekvence a
okysličení mozku, že prý kvůli tomu chodíme ven. No já nevím, my
chodíme ven z jiných důvodů… ale skoro vždycky se hýbeme, tak ty
proslovy nejsou tak často a dá se to vydržet. Ve 13.00 přicházíme
na oběd, prostíráme si samy a taky po sobě uklízíme. Někdo má
vždycky službu na myčku.
Ve 13:30 hodin jsme zpět ve škole, máme chvilku klídek,
většinou u čtení knížek. Prvňáčkům čte Kamča, pak
hrají hry. My ostatní můžeme pracovat na čem chceme. Často si vymýšlíme
nějaké projekty, co nás zajímají. Někdy taky jen doděláváme, co jsme
nestihli ráno, nebo co máme rozdělané, zapisujeme si svou práci, nebo máme
pohovor s dospělým, jak se mi daří, co mne zajímá, na co se chci
zaměřit a tak.
Den většinou uteče jako voda a je 14.30 a začíná
družina. Tam si děláme, co chceme, takže hrajeme karty, šachy,
blechy, logika, stavíme z lega, čteme si, háčkujeme, šijeme, kreslíme,
malujeme, tvoříme, zpíváme. A pak v 16.00 už je
čas se rozloučit a jít domů. Pro někoho si
přijdou rodiče a někdo odchází sám. No nic, budu se těšit zase
na zítra.